Slovanská epopej

Slovanská epopej: veledílo Alfonse Muchy, čítající 20 obřích pláten, jemuž věnoval 18 let života.

Dílo, které financoval americký slovanofil, a které Mucha odkázal národu a věnoval Praze, pod podmínkou, že se pro rozsáhlý cyklus postaví samostatný pavilon.

Epopej už v době svého vzniku vyvolávala rozporuplné reakce. Téma bylo v 2.polovině 20.let vyhořelé a ani styl již nebyl „svěží“. K tomu ještě ohromná rozměrnost díla…pak přišla II. Světová válka a komunistická totalita.

Dnes je Slovanská epopej umístěna na zámku v Moravském Krumlově, což ani v jednom nesplňuje umělcovi darovací podmínky. Jeho potomci si na veledílo brousí zuby, jelikož příští rok uplyne 70.let od autorovy smrti a závět bude možné soudně napadnout.

„Kam s ní?“stále není jasné. Téma se stalo evergreenem školních prací studentů architektury, pochybné obchodní společnosti tuší kasovní trhák a magistrátní úředníci, odborná veřejnost i novináři se předhánějí v nejoriginálnějším umístění díla na území hlavního města.

 

Pro mne je hlavní hodnotou Slovanské epopeje celý, složitý proces vzniku.

 

Každému z obrazů předcházely skici, akvarely, fotografie celých kompozic, s dobovými kostýmy a rekvizitami, detailní studie jednotlivých postav. Často výtvarně velmi působivé a krásné. Obdivuhodná promyšlenost témat, jejich vzájemné, mnohovrstevné propojení. Velké nasazení umělce v touze být historicky i obrazově pravdivý.

Slovanská epopej nejsou jen obrazy, umění. Vzbuzuje mnoho vášní. Proto je z mého pohledu zásadní vystavovat nejen výsledek samotný, ale i přípravný materiál, skici, vysvětlit ideje vzniku, panslovanství a vývoj vnímání díla.

Pavilon kreslím na Letnou, podél ulice Na Špejcharu, přesně podle zadání. Pavilon do parku. Vnitřní členění, velikost a smysl prostoru je pro mne primární. Kopíruje uspořádání expozice. Variant je několik…viz projekt.

 

​